O mně

 
 

Vaření mě baví už spoustu let. A pečení ještě déle. A čím dál víc. Nejvíce mě baví vařit pro někoho. A experimentovat, zkoušet nová jídla, chutě. Kuchařek a časopisů o jídle mám víc než kterékoliv jiné literatury a jsem v nich schopná listovat jen tak, před spaním.

 

Kromě toho mám ráda kávu. A klidnou atmosféru, která ji doprovází. Stejně jako vůni, která se line po celém bytě, když ji připravuji – nebo některou z jiných dobrot, třeba čerstvý chléb, cukroví nebo pečené maso. Pokusím se vás těmito svými láskami inspirovat.

 

S váhou jsem bojovala snad od 10 let. V době, kdy všichni vyrostli, mně primárně narostly boky do šířky, jsem typická hruška a taky jsem si o tom v pubertě od všech hodně vyslechla… To nedá člověku moc zdravý základ pro vnímání svého těla.

 

A už v pubertě jsem trpěla jakýmisi drobnými záchvaty přejídání, jen jsem ještě nevěděla, že se tomu tak říká. „Kradla“ jsem v kuchyni sladkosti, schovávala si je a pak tajně ujídala…

 

Nikdy jsem neměla žádnou extra velkou nadváhu, celou dobu se pohybuju v rozpětí 63-69 kilo na 172 cm. Mojí výhodou a možná i trošku prokletím je to, že miluju jídlo a vaření. Asi před pěti lety jsem začala dělat kurzy vaření, nejoblíbenější je kurz vaření pro začátečníky, teď se chystám připravit právě něco na LC, ať už „jak začít“ nebo „inspirace na jídla“.

 

Až zhruba v 25 letech jsem (právě, že jsem chtěla zhubnout) začala objevovat sport. Posilování, fitness dieta, původně to šlo celkem dobře, ale dostala jsem se zhruba na 62 kilo, pak se přestala omezovat a velice rychle jsem se vrátila zpátky nebo nad. A tak několikrát.

 

Člověk se trápí, nadává si, psychika je zase špatná. K tomu všechny ostatní životní starosti a pak to končí tak, že člověk přijde domů, vyžere ledničku a nebo jen tak splácá jedno po druhém. Kus sýra, oříšky, sladkou tyčinku, další kus sýra… Prostě mít z jídla tak silný zážitek, který nám pomůže „vymazat“ to ostatní…

 

Střídaly se doby, kdy jsem váhu neřešila (a ona pomalu rostla, tak kilo za rok) a doby, kdy jsem to hodně řešila a výsledek byl stejný, jen bylo chvíli o pár kilo víc, chvíli o pár kilo míň. Mám typickou závislost na cukru, když si dám něco sladkého, rozjede mi to chutě a v příštích dvou hodinách toho spořádám třikrát tolik. Ovládnout to nejde. Přemoct by to byl ohromný stres, na který nemáte sílu.

 

Abych tomu porozuměla, dostudovala jsem si výživové poradenství. (Bohužel, tam LC odmítli jako nesmyslný trend a doporučovali klasické stravování – ale základ mi to dalo.) A studovala co další se dalo. Před 3 lety jsem narazila Americká na videa o LC a ketóze a dávalo mi to čím dál větší smysl. Ale měla jsem taky pochybnosti, asi stejně jako vy: To už si nikdy nedám českou buchtu? Co budu jíst v restauraci? To si už budu celý život vařit každý den? Co budu jíst u rodičů nebo tchýně? A všichni na mě budou koukat jako na exota?

 

I tohle byl proces. Zkusila jsem Whole30, vzdala jsem po 14 dnech, bylo mi špatně. Chvíli jsem dodržovala, pak mě nějaká akce vyhodila a nedokázala jsem se (hlavně kvůli psychice vrátit). A znovu. A znovu. Pokaždé se člověk něco naučí. Vidí, jaké benefity má u LC stravy, jak mu to vlastně vyhovuje a cítí, že má smysl se vrátit. Skvělá knížka je Svoboda v jídle jednou pro vždy. Ta vás přesvědčí, že chyby jsou zcela v pořádku a důležitější je, jak se poperete s následky.

 

Takže teď už dodržuji vše, tak 5-6 dní v týdnu jedu na 100%, jeden až dva dny si přirozeně dám něco nepovoleného, ale vždy vybírám menší zlo. Užiju si to ale a vím, že druhý den začínám od znova, s čistým štítem. Těším se na saláty k obědu, na večeře, co si uvařím. Listuji v nízkosacharidové skupině pro inspiraci s recepty, abych se na večeři těšila tak, že nepotřebuju ujídat nic okolo.

 

Během pár týdnů jsem zhubla z 67 na 61. Nebylo to rovnoměrné, první tři týdny byly pomalejší, pak jeden rychlý, pak se to na dva zastavilo, pak to šlo zase pomalu a rovnoměrně. Okolí si všimlo, já se cítím lépe, jsem mnohem silnější a rychlejší ve sportu. Už to neberu jako způsob, jak zhubnout pár kilo, jako „dietu“, ale jako svůj životní styl. Ano, na oslavě si dám kus dortu (nebo spíš nabídnu, že přinesu ten, co bude vyhovovat) a na dovolené v zahraničí ochutnám místní speciality, které nejsou povolené. Ale v běžných dnech se zase vrátím k LC, které mi přináší tolik benefitů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *