Kořeněný mrkvovy chléb vhodný i jako dezert

Dobré recepty se rodí z chutí na něco netradičního a z experimentů. Obojí mě při vaření často provází, takže ostatní pak trapím ochutnáním pokrmů s kombinacemi chutí, na které nejsou zvyklí. A občas se zadaří tak, že pak za týden slyším: „Udeláš zase ten zvláštní chleba?“ Jako se to povedlo u tohoto mrkvového. A to je pak ta správná odměna.

 

Moje prvotní motivace ale začala ve Starbucksu. Dokonce v kavárně stojící na kraji Times Square na Manhattanu. Tam jsem totiž poprvé ochutnala dobrotu jménem Pumpkin Cake. Jednalo se o sytě oranžový plátek buchty bábovkovitého charakteru. Samozřejmě hodně sladký a kořeněný – nejpodobněji asi našemu perníkovému koření. A navrchu stylově lehce posypán praženými dýňovými semínky.

 

Asi chápete, že takové dobrotě se těžko odolává. Tím spíš, že ji na začátku letošního podzimu objevíte i ve Starbucksech v Praze… Chuť dýňového řezu, jak mu tady říkají, jsem si tedy připomněla před pár týdny.

 

Tentokrát ale v plánu nebyl přímo dýňový řez. Měla jsem na něj sice chuť, nechtěla jsem ale dělat tuhle přímo kalorickou bombu (sladkou a mastnou).  Takže jsem přemýšlela, jak udělat měkkou voňavou dobrotu, která by se dala jíst třeba i s lučinou ke snídani… Došla jsem tedy k tomu, že místo litého těsta udělám kynuté a ještě chlebové, ne třeba vánočkové, aby nebylo mastné. A protože jsem ho nechtěla ani moc přislazovat, vzpomněla jsem si na možnost přidat do těsta mrkev, která je přirozeným nositelem sladké chutí.

 

Receptů na dýňový nebo mrkvový chléb jsem našla několik, ale jako obvykle žádný neodpovídal mé představě. Nezbylo tedy, než si udělat svůj.

 

Potřebujeme:

  • 2 dcl vody

  • 1 vejce

  • 250 g pšeničné mouky (chlebové)

  • 100 g žitné chlebové mouky

  • 50 g pšeničné celozrnné mouky

  • 50 g špaldové mouky

  • 2 velké na jemno nastrouhané mrkve

  • větší špetku soli

  • 3 lžíce medu nebo melasy

  • 60 g cukru

  • třetinu kostičky droždí

  • koření dle mé chuti: lžička perníkového koření, půl lžičky mleté skořice, půl lžičky “ voňavé pečení s vanilkou“ z eshopu koření od Antonina

 

Vypadá to složitě, ale není. Není třeba dělat chléb z tolika druhů mouky, chléb je s nimi o chlup lepší, ale zaručeně se povede třeba jen z klasické hladké. Jen bude světlejší, jemnější a vatovější. Moje verze je trochu sťavňatější díky přídavku žitné a díky celozrnné a špaldové mouce je zase o chlup výživnější. Stejně tak můžete vynechat melasu a dát místo ní med nebo jen klasický nebo tmavý cukr. Já ji ale mám doma a dostane mi do chleba zase další chuť. Koření dejte taky podle chuti a pokud se bojíte výrazné chuti chleba, klidně snižte dávku třeba na polovinu. Já mám ale silnou chuť ráda. Mdlého chleba si člověk užije dost po zakoupení v obchodě…

 

Suroviny dejte v uvedeném pořadí do pekárny a zapněte program „celozrnný“ nebo takový program, který má delší dobu kynutí. Chléb je totiž kvůli mrkvi hutnější a může potřebovat delší dobu na vytvoření nadýchané střídky. A nebo ho můžete zadělat ručně (ať už s rozkvašením droždí ve vodě nebo i bez něj, chleba nakyne i tak, jen možná o chlup pomaleji). Po vykynutí jej upravte do tvaru bochníku nebo dejte třeba do formy na biskupsky chlebíček (z této dávky vyjde na 2 formy), v troubě jej pak upečete za cca tři čtvrtě hodiny s tím, že nejdřív zahřejete troubu na maximum, deset minut pecete tak a pak snížíte teplotu na 180 stupňů a dopečete.

 

Ať tak či tak, po upečení odolejte a počkejte, až chleba pořádně vychladne. Ideálně přes noc. Pokud ho zakrojíte teplý, nejspíše se vám totiž srazí. No a pak už si pochutnávejte. Třeba s plátky másla a pár kapkami medu (chléb totiž není příliš sladký, aby byl univerzálnější). Nebo s vrstvou lučiny. A nebo klidně jen tak, třeba ke kávě.

Pokud se Vám mé recepty a tipy líbí, přihlašte se pod článkem do newsletteru nebo sledujte Facebook K Nakousnutí, ať vám nic neuteče!

Bez komentáře.

Komentovat