Jídlo? Nemám chuť, děkuji.
Poslední měsíc se potýkám s nedostatkem chuti k jídlu. Skoro až s nechutí. Nemám hlad, nechutnají mi věci, po kterých se jindy můžu utlouct a mám problém udržet si 4 jídla denně, natož pět. Bylo mi jasné, že se jedná o nějaký dočasný stav. Teď jsem si ale uvědomila příčinu. A tou je? Nedostatek pohybu.
Tělo si na pohyb snadno zvykne a po pár týdnech mu i přizpůsobí metabolismus a jeho rychlost. A pak přijde něco, co vás z toho konceptu vyhodí – u mě to byla operace očí, po které jsem čtrnáct dní nesměla sportovat vůbec a další týdny jen velmi lehce. První dny vám stejně není nic moc, ale po týdnu už začínáte pociťovat lehké abstinenční příznaky. Už se začínáte těšit, až tu pravidelnost zase obnovíte… ale to bude až za dlouho.
No a jak se s tím popere tělo a metabolismus? Asi se tomu dost podiví. Je zmatené a najednou vůbec nepociťuje nedostatek energie v podobě živin. Takže vypne pocit hladu a chutě. Přidejte si k tomu negativní psychické naložení kvůli jen pomalu se lepšícímu zdravotnímu stavu a je vymalováno.
A pak se shodou náhod octnete na horách, po dvou letech na sjezdovce. Je krásné počasí, užíváte si to plnými doušky. Nohy vás bolí z nepadnoucích lyžáků a z netradiční pohybové aktivity. A už uprostřed dne si uvědomíte, jakou máte najednou chuť na pořádný kus masa. Něco, co už jste tolik dní nezažili.
Chci tím říct, že nemoc nebo jiné vynechání ze zdravého životního stylu nejspíš nebude mít fatální následky. Tělo je oslabené, takže na obnovu spotřebuje více energie, než je běžné. Není nic divného, když budete mít větší chuť na sladké nebo tučné a nic se nestane, když si to dopřejete. Jakmile vám bude dobře, tělo si samo řekne zpátky o zdravý režim. Stačí ho jen dobře poslouchat.