Video 02: Autoimunitní protokol – můj příběh

Mojí velkou vášní je jídlo. Hrozně ráda ochutnávám nové věci, v práci jsem zvyklá tím, že když jdeme na večeři, já si spolehlivě dám z jídelního lístku to, co zní ostatním nejdivněji :-) Dovolenou doma vybíráme podle toho, kde se dá skvěle jíst – letošní volba například padla na Maroko.

Od puberty jsem pekla, většinou když nebyli rodiče doma, aby mi do toho nemluvili – i když všechna ta pomoc mamce v kuchyni mi samozřejmě dala ty nejlepší základy. A když jsem se pak odstěhovala, začala jsem na plno i vařit. Nemám jedno oblíbené jídlo nebo kuchyni, spíš mě baví experimentovat a pokaždé zkusit něco nového. Hrozně ráda listuju v kuchařkách jen tak před spaním – je to skvělá inspirace.

V roce 2012 jsem začala dokonce učit kurzy vaření, které stále běží – nejoblíbenější je kurz vaření pro začátečníky, ale učím třeba i low carb pečení.

No a protože s dobrým jídlem úzce souvisí zdravá výživa, dostudovala jsem si i tu a začala jsem se specializovat na nízkosacharidovou a paleo stravu, protože věřím, že strava plná lepku, slazených a extra zpracovaných výrobků z továren nebo fast foodů nesvědčí nikomu. Výživa mě hrozně chytla a pořád se v ní dál a dál vzdělávám, nasávám další informace a přístupy.

Poměrně nenápadně se mi začaly projevovat problémy s klouby. Nejdříve se začaly ozývat ty na prstech, jen jednou za čas, nepřikládala jsem tomu moc váhu. Jenže časem to bylo i v zápěstích a pak začala ramena – a to tak, že jsem bolestí v noci nemohla spát. Jak už to tak s autoimunitními chorobami bývá, nejprve jsem málem získala špatnou diagnózu, protože mi paní doktorka na základě zvýšené kyseliny močové (patrně důsledkem paleo stravy) chtěla předepsat léky na dnu. Naštěstí se nechala přemluvit na další krevní testy, protože na dnu nemám žádný z typických rizikových faktorů…

A tak jsem byla odeslaná na revmatologii kvůli zvýšenému revmatoidnímu faktoru v krvi. Ten ale samotný diagnózu neznamená a já naštěstí ještě nemám žádné poškození kloubů, takže se v mé dokumentaci ocitl výsledek „vysoce suspektivní revmatoidní artritida“. Dozvěděla jsem se, že se s tím nedá nic dělat, že musíme počkat, až se to zhorší a pak že dostanu léky na potlačování imunity. A že jestli plánuju ještě rodinu, mám to udělat co nejdřív, protože s léky už to ani nepůjde. Na mojí přímou otázku, zda mohu něčeho docílit změnou životosprávy nebo jídelníčku, jsem se dozvěděla poměrně jednoznačně, že ne. Že na to nepomáhá nic.

Jenže já jsem samozřejmě díky tomu, že se o výživu zajímám už dlouho, věděla, že existuje autoimunitní protokol a bylo tedy zcela jasné, že ho vyzkouším. Načetla jsem si základy a dost narychlo se do něj pustila. Spoustu věcí jsem se učila za pochodu, něco jsem na začátku možná i dělala špatně. Po čase jsem nějaké zlepšení cítila, ale pořád to nebylo ono a zhruba po dvou měsících jsem začala panikařit, jestli to vůbec dělám dobře, jestli nehledat nějaký jiný přístup (protože existují třeba i veganské protokoly, které údajně některým pomáhají)… Ale rozhodla jsem se tomu dát ještě měsíc a najednou po asi 2,5 měsících mi bylo skvěle. Bolesti byly pryč, měla jsem víc energie než kdy dřív, zmizely šílené záchvaty únavy, co předtím byly na denním pořádku.

Viděla jsem, že v Čechách se zatím o AIP moc neví, zdrojů v češtině je minimum. A naopak na svém okolí vidím, že autoimunitních nemocí je hlavně mezi ženami mého věku nějak hodně. Rozhodla jsem se tedy, že tu zkusím informace o AIP více rozšířit, protože i když se rozhodně nejedná o jednoduché změny pro každého, může to být strašně velká pomoc pro ty, co autoimunitními chorobami trpí.

Před nedávnem jsem vystudovala i semestrální kurz na AIP certifikovaného kouče, který vedla sama zakladatelka programu Sarah Ballantyne z blogu Paleomum, spolu s Angie Alt a Mickey Trescott, které možná znáte díky jejich skvělému podcastu The autoimmune wellness.

Pokud byste potřebovali s něčím poradit, připojte se do Facebookové skupiny, kterou jsme založily spolu se sestrou, která má autoimunitní zánět štítné žlázy a které AIP pomohlo dokonce ještě dřív než mně. Její články zase najdete na blogu AIP po lžičkách.